V tomto článku bych vám chtěl vylíčit mé podnikatelské začátky, které jsou vlastně pořád začátky, ale tak nějak cítím, že je fajn sdílet svůj pohled na to, když začne člověk uvažovat nad tím, že se vydá na svou vlastní dráhu a rozhodne se jít na trh s vlastní kůží.
To tě neuživí.
Tohle rozhodně chcete slyšet :-) Troufám si říct, že určitě nejsem první, ani poslední, který tuto silně “podporující” větu zaslechl od svých blízkých. Vždy jsem se bral, beru a budu brát za svobodného člověka a já v této větě, ať už jí vysloví kdokoliv slyším “To dáš Ráďo :-)”. V podnikání jsem si uvědomil jeden velmi důležitý poznatek a to je “nebrat si věci osobně”. Jakmile se osvobodíte v mysli a začnete o své cestě přemýšlet více srdcem, povede vás pak sama.
Je jedno co děláš.
Jestli kšeftuješ s kryptoměnou, děláš popeláře nebo sázíš stromky v lese, je vlastně jedno. Vnímám, že důležité je, jestli tě to zkrátka a dobře baví a naplňuje. Jakmile děláš to, co ti dává smysl a zároveň radost do života, rosteš a žiješ v souladu. Proto děkuji svým více než patnácti letům ve strojírenství, které jsem strávil v různých společnostech Beskydské kotliny a potkal tak nespočet zajímavých osobností, které mne nejen inspirovaly. Ať už jsem brousil kov nebo měřil výrobky na tři déčku, dala mi tahle léta spoustu zkušeností a zajímavých kontaktů. Teď však cítím, že má cesta dřevěná je to, co plně vnímám a jdu si za svým snem.
Ano, je super si vstávat v kolik chceš, ale.
Baví mne být osobou samostatně výdělečně činnou, ale je tam jedno velké ale. Být živnostníkem zároveň znamená, být zodpovědný. Sbohem placená dovolená, placené svátky atd. Teď už je to čistě na mě, jak se k tomu postavím a jakou energii do toho vložím. A to mě baví a naplňuje.
Závěrem.
Ne, s blogem nekončím, jen uzavírám pro teď toto téma. Jak už jsem uvedl v prvním článku, miluju autentičnost a tímto blogem se otevírám. A proč vlastně? Nevím, přijde mi to přirozené psát to, co myslím, cítím a žiju. Možná se někoho dotknu, možná rozesměji ale taky možná inspiruji a to je v pořádku. Každý je uválený z jiného těsta a přitom jsme jedno.
